Pusť si do uší pořádnou muziku

Ze všech stran se na nás valí nové a nové kapely a styly, že se v tom člověk sotva vyzná. Pokud však nechcete být součástí jen mainsteamu (čili hlavního proudu) a nechcte být i obyčejným hudebním konzumentem, zkuste občas nakouknout do této sekce. Budu sem přidáta krátké a stručné info o kapelách a jejich albech, které mě poslední dobou zaujala. Pro někoho to budou známější skupiny, pro někoho zase vůbec - ale za poslech určitě stojí. Jen zde nehledejte tuc tucárny a ostatní jim podobný věci. Díky za pochopení

Po delší odmlce by to chtělo zase něco přidat. Jenže co? Aby to bylo originální, neotřelé a ne to, co je v současnoti u kapel zvykem - navazovat na předešlé, jen moc nevybočit, hlavně aby se to líbilo. Takže při té záplavě druhých dlouhohrajících desek, které se jen tak tak vyrovnají debutu (ale spíše jsou daleko za ním) musí člověk hodně pátrat, aby jeho vytříbené ucho něco zaujalo. Nakonec se povedlo a objev se jmenuje Jack Penate se svojí deskou Matinée. Přitom recept byl jednoduchý - svižný a "odesjpající" indie pop s retro nádechem alá rockabilly. Stačí jen pootočit volume lehce doprava a pustit hned první song. Otvírák, jak má být. Pořádný drive, návyková melodie, kterou si rádi budete broukat. A vlastně v podobném duchu se nesou i ostatní písničky. Nemůžu říct, že jsem nic podobného už neslyšel, retro je v tom víc než patrné, ale je to smícháno hodně dobře a dobře to taky drží pohromadě. Žádné velké slabiny, příjemný Jackův hlas (vzhled už je trochu horší :) ), muzika do pohody i nepohody, co zvedne náladu, rozproudí krev, ale můžu i zpříjemnit chvilku oddechu. No dost kecání. Lets play Jack's Matinée!!

Nej songy: Torn On The Platform, Second Minute or Hour, Split At Stars.

http://jackpenate.com/

Jack na YouTube.com (klip Torn on The Platform)

Když kapela dosáhne takových kvalit jako například U2, je téměř jisté, že dřív nebo později vydají svoje best of.. nebo nějakou collection či jiné album skrývající podtitul "nej hity". U2 už toto album vydalo a hned ve na dvou discích v rozmení zhruba jednoho roku. Dobré zmapování jejich hudební kariéry se prostě na jeden kotouč nevešlo. Ale teď tu je album s názvem U218 - Singles. Proč? Téměř ničím se neliší od ostatních best of. Tak že by nějaké nevydané singly? Také ne, těšit se můžete na výběr hitů jako Where The Streets Have No Name, With Or Without You, Pride atd. atd. Jak jsem uvedl, téměř se neliší. Jsou tu navíc dva songy (nebo radši singly?) - The Saints Are Comming (ve spolupráci s Green Day) a Window In The Skies. Obě písně produkoval Rick Rubin. První jmenovaná je díky asistenci GD poměrně syrová a ostrá, ale to není na škodu - aspoň něco jiného, než jsme od U2 zvyklí poslouchat. Window In The Skies už je U2 klasikou s potenciálem stát se dalším hitem. V celkové stopáži 74min je vám tedy naservírováno to nej + něco navíc. Proto bych doporučil desku absolutním neználkům (najde se někdo takový?) nebo věrným fanouškům kvůli zmiňovaným bonusům. Ale ty si dost možná počkají na singl Window in the skies, který výjde začátkem příštího roku.

Pohodovka, oddychovka se vším všudy. Na třetím řadovém albu tahle trojiche převádí neuvěřitelné variace na téma inde a pop. Je to originální, neokoukané, výborně poslouchatelné.. Pro toho, kdo hledá právě pop s originálními prvky a je zahlcen všudypřítomnou komercí je toto album povinností. Jedenáct písniček ve vás zanechá příjemný pocit, že zase někdo dělá muziku tak, jak to cítí. Každá písnička je originální a jiná než ta přechozí nebo následující a každý příznivec indie a popu si příjde na své..

V pořadí druhé album této Las Vegaské skupiny bylo očekáváno s napětím, jestli se povede překonat jejich veleúspěšný debut Hot Fuss z roku 2004. Recenze na nové album jsou dost odlišné, ale u mě se novinka the Killers usadila na čísle 8 z 10. Není to album, které posluchače "dojme" na první poslech, ale časem sami zjistíte, že každá písnička má svoji atmosféru. Trochu odlišný přístup tvorby než na debutu může někoho trochu zmást, ale jak jsem uvedl, po více posleších se vše vrátí do starých dobrých kolejí. Některé písně jsou pojaté "rozmáchleji", trochu bych jim ubral na těch přehnaných aranžích, na druhou stranu je to dělá právě originálními. Podtrženo a sečteno: Na první poslech jsem byl lehce zaskočený, ne však zklamaný a to, co se mi v úvodu zdálo jako zbytečnost se mi teď začíná líbit..

První singl hraný velmi často v rádiích ve mě vzbuzoval pocit, že je tu zase jedna letní hitovka, která upadne v zapomnění stejně rychle jako to letošní léto. Nyní se mi dostalo do rukou celé album s příznačným názvem "We The People" nemůžu říci, že bych byl zklamán. Jasně, revoluci v tomhle stylu a u této skupiny nehledejte, ale i tak se všech 13 písniček skvěle poslouchá. Nebojí se i trochu experimentovat se zvukem a tak v jednotlivých trackách můžete slyšet netradiční spojení hudebních žánrů i nástrojů. Někdy to trochu vázne, ale jako celek je album vcelku vyrovnané.

Pokud jste fanoušci například Keane nebo i Snow Patrol a jejich osobitá interpretace je vám oposlouchaná, zkuste The Feeling. Na první pohled jsem si říkal, že tu máme zase tu jednu nezávislou britskou kytarovku začínající názvem "The". Jenže.. Jenže.. Je to oddychová hudba na letní večery, která vás dostane do pohody, jejich hudba je inspirovaná například Queeny, Supertrampem nebo Eltonem Johnem, jak tvrdí frontman skupiny. Sympatická to záležitost, která určitě se v této nabité hudební branži určitě neztratí.

Tuhle skupinu jsem vyzkoušel více méně z experimentu. Četl jsem o nich jako o "kytarovce, která zní jinak" a podobně. Musím uznat, že to do sebe něco má. Pokud máme tedy rádi FF, Kaiser Chiefs, ale jejich alba jsou vám už oposlouchaná, zároveň chcete drobnou změnu, ale ne nic zásadního, tak sáhněte po The Zutons. Nyní vydali nové album s názvem "Tired Of Hangin Aroud", které je skvěle vyvážené a optimistické. Za zmínku stojí i jejich předešlé z roku 2004.. Zkuste a uvidíte.

Není to nic převratného ani nic, co byste ještě neslyšeli, ale muzika je to poctivá a tak trochu vychází ze stylu Blink 182, což je vcelku logické, protože šéfem bandy je Tom Delonge z Blinků. Nyní vychází jejich debutové album, klip k pilotnímu singlu s názvem "The Adventure" můžete vidět například na Óčko TV. Nenáročná muzika při které cesta v autě rychle ubíhá a stejně dobře se při ní i usíná (aspoň mě).

Ano, jsou zpět. Dalším řadovým počinem (po 3leté pauze) této partičky je album s víceméně originálním názvem Black Holes And Revelations. Opět zde nechybí syrové a úderné melodie, střídané rozmáchlejšími songy, ve kterých opět exceluje jedinečný zpěv Matta Bellamyho. Z pilotního singlu, který vypustili do světa i přes internet a názvem Supermassive Black Hole se může zdát, že se jedná sice o staré dobré Muse ale s trochu elektronickým nádechem. Posun tu určitě je, ale rozhodně k lepšímu! Celé album je vyrovnané, bez větších slabin a rozhodně nepatří k těm, jenž si oposloucháte během dvou dnů. Já mám vybráno - prázdninovým albem a mým společníkem na cestách se určitě stanou právě "můzy".